Příběh- 4. část, Nudná neděle a zítra škola

3. července 2018 v 18:10 | Adys
Byla neděle, venku už svítalo, ale Natálii se vůbec nechtělo vstávat a není se čemu divit když byla včera poměrně dlouho vzhůru. V 10:27 se jí už konečně podařilo vstát. Sice se jí nechtělo, ale musela. Když vylezla z postele, šle do kuchyně, popadla misku a cereálie, nasypala je do misky a sedla si k televizi. Už bylo 12:03. Nikam se jí nechtělo, ale taky nechtěla být celou dobu zalézlá ve svém bytě a navíc měla hlad, ale nechtělo se jí vůbec nic vařit, tak na sebe hodila tílko, kraťasy, obula si svoje oblíbené černé tenisky a šla ven. Venku byla skupinka protestujících lidí, dívka hrajíci na kytaru, živá socha, pár stánků a dívka sprejující grafiti. Vydala se k dívce hrající na kytaru, vatáhla peněženku a dala jí nějaké to spropitné. "Hezky hraješ." řekla dívce. "Dík" odpověďela. "Já jsem Natálie." Já jsem Sofie. Už musím jít. Tak ahoj" "Ahoj." řekla a dívka rychle odběhla pryč. "Kam tak spěchá?" pomyslela si a šla si objednat jídlo ke stánku. Po jídle se šla ještě projít. "Sakra! Zítra je škola a já se vůbec neučila!" vykřikla Naty a běžela domů. Vyjela výtahem a ve spěchu vrazila do jedné zrzavé holky. "Naty?" řekla udiveně zrzka. "My se známe?" vyptávala se Natálie. "Ty si mě nepamatuješ?" zeptala se zrzka trošku zklamaně. "Počkat... Kaylo? Jsi to opravdu ty?" radovala se Naty. "Jasně, že jsem to já. Už je to 5 let co jsme se neviděly, ale pořád si pamatuju všechny naše úžasné zážitky." zavzpomínala Kayla. Kayla byla Natáliina kamarádka z dětství. Znaly se už od školky, než se Kayla s rodinou musela odstěhovat a od té doby už se neviděly. "Myslela jsem, že už tě nikdy neuvidím. Dost si se změnila. Blond ti slušela." řekla vesele Naty. "Nech toho! Víš, že jsem ji nenáviděla." vysvětlovala Kayla. "Učení! Učení! Já zase zapomněla! Měj se. uvidíme se zítra." vyhkrla ze sebe Naty, vběhla do byto a zabouchla za sebou dveře. "Tak ahoj..." řekla Kayla i když věděla, že ji Naty neuslyší. Natálie na nic nečekala a vrhla se do učení jenže po chvilce zhaslo světlo. "Cože! To není možný! Jak se mám učit na test?!" vykřikla až ji slyšel celý barák. Natálie na nic nečekala a volala opraváře. Když zase svítilo světlo vrhla se do učení. Učila se až do dvou ráno. Už se ani nekoupala. Jenom se převlékla do pyžama a padla unavená do postele.

 

Jsem zpět! (možná)

3. července 2018 v 17:40 | Adys
Říkáte si co se se mnou stalo? Zajímá vás proč nevychází příběhy? Ne? To mě nezajímá! Povím vám to i tak. Nemusíte se bát. Ještě žiju. Příběhy nevycházely protože se mi nechtělo psát, ale to se změní! Budu (asi) opět přidávat články i když to nikoho nezajímá a skoro nikdo je nečte!

Příběh- 3. část, Nový domov

28. února 2018 v 10:31 | Adys
Natálie vešla dovnitř, vyjela výtahem nahoru a ocitla se na chodbě. Vydala se hledat byt číslo 19. "Tady to je" řekla si pro sebe. "Dobrý den. Vy tady bydlíte?" ozval se záhadný hlas. Natálie se otočila a všimla si, že zaní stojí starší paní. "Ano. Právě jsem se tu nastěhovala" odpověděla. "Ach tak. Mě přišlo divné, že jsem vás tady ještě neviděla. Co vás přivedlo do velkoměsta?" zeptala se. "Přestěhovala jsem se tu hlavně kvůli školy." řekla. "Už musím jít. Kdybyste něco potřebovala stačí dát vědět. Bydlím hned vadle v bytě číslo 20. Jo a zapoměla jsem se představit. Ja jsem Geeta a vy?" "Já jsem Natálie." Rozloučila se s Geetou a odemkla dveře svého bytu. Chvíli zaváhala, ale pak se vzpamatovala a vešla dovnitř. "Fuj! To je nechutný! Takový nepořádek. To snad není možný." vykřikla když vešla dovnitř. Sice už bylo docela pozdě, ale nemohla to takhle nechat a dala se do úklidu. Po nějaké době se byt leskl čistotou. Po tomhle si musela Natálie dopřát pořádnou bublinkouvou koupel. Když byla umytá převlékla se do pyžama a konečně mohla spát.

 


Příběh- 2. část, Stěhování

28. února 2018 v 9:40 | Adys
Bylo to tady. Sobota. Den kdy se mělo všechno zmněnit. Den kdy se měla Natálie stěhovat.

"Neboj mami. Já tozvládnu." řekla Natálie. "Jsme na tebe s tátou moc pyšní. Budeš nám chybět." řekla její máma a objala ji. "Vy mně taky." Objala tátu, rozloučila se se sourozenci a chystala se odejít. "Zlato, dávej na sebe pozor a někdy přijď na návštěvu" usmála se na ní její máma. "Neboj." odpověděla jí s úsměvem. Vyšla ze dveří prošla brankou a vydala se směrem k nádraží. Od jejich domu to k nádraží moc daleko nebylo. Když přišla na nádraží stihla to jen tak tak. Nastoupila do vlaku a usadila se na volné místo. Cesta do města trvala pár hodin takže se stihla trochu prospat. Vlak přijel na nádraží. Vystoupilo z něj docela dost lidí. Natálie se tím davem snažila protlačit a dokázala to. Vyšla na ulicic a rozhlédla se kolem. Všude byly obrovské, vysoké domy, jezdilo kolem spoustu aut. "Tak tady teď budu žít..." řekla si pro sebe a vydala se najít dům ve kterém bude bydlet. Po dvou hodinách bloudění to vzdala a zeptala se kolemjdoucího pána. "Dobrý den. Nevíte kde jsou Culpepperovy byty? zeptala se. "Culpepperovy byty? To musíte jít rovně po téhle ulici zahnete do prava a jste tam. Je to takový cihlový barák." odpověděl. "Moc vám děkuju." poděkovala "Natálie vydala se rovně po téhle ulici jak jí ten pán řekl.
Po pár minutách došla k cihlovému domu. Bylo to ono. Culpepperovy byty. Žádný luxus ale v téhle chvíli to stačilo. Hlavně, že měla střechu nad hlavou.


Příběh- 1. část, Úvod

27. února 2018 v 21:48 | Adys
Tak jo... Už dlouho se chystám psát příběh a konečně jsem se k tomu dostala.

Příběh vypráví o mladé Natálii (Hnědé vlasy, zelené oči, žluté šaty), která žije se svou mámou Lucií (Zrzavé vlasy, cop, modré oči), tátou Adamem (Hnědé vlasy, zelené oči, červená košile), sestrami Anetou (Hnědé vlasy, modré oči, čepice,růžová košile, zelené tričko) a Adélou (Hnědé vlasy, dva culíky, zelené oči, růžové tričko, fialové ramínka) a bratrem Lukášem (Zrzavé vlasy, zelené oči, oranžové tričko). Tedy než se bude muset přestěhovat. Stěhuje se hlavně kvůli školy, ale taky aby se trochu osamostatnila protozě věděla, že její rodiče mají dost práce a starostí s jejími sourozenci. Svou rodinu měla moc ráda a věděla, že je doma vždy vítána, kdyby to nezvládla. Rodiče se o ní báli, ale věděli, že jednou jejich malá Natálka vyroste, odstěhuje se a bude mít vlastní rodinu.



Kam dál